Formování plodů rakytníku rašetlákového

Proces vývoje plodu rakytníku má svoje zvláštnosti. To je dáno tím, že růstu plodu se účastní i plodové lůžko (hypanthium), které dokonale obrůstá celý semeník tak, že plod se potom podobá peckovici. Semena rakytníku jsou bez endospermu. Zásoba živin pro budoucí klíční rostlinku je uložena v silných děložních lístcích.

Zárodek je velký, rovný, ukončený ztloustlým hypokotylem a dvěma masitými děložními lísky, které dokonale vyplňují semenný obal. Slupka semene je kožovitá, tvrdá, lesklá, obalená blanitou slupičkou (perikarpem), která se u některých ekotypů jen obtížně odděluje. Brání předčasnému vyklíčení semena. Při vývoji dužnaté části plodu ruský botanik Žamsran rozlišuje dvě období: buněčné dělení hypanthia se současným zvětšováním objemu jeho středních buněk a rozrůstání jednotlivých mezofilních buněk. Délka každého období je asi měsíc.

V prvé fázi po oplodnění se plody vyvíjejí velmi pomalu. Probíhá v nich tvorba a vývoj zárodku a buněčné dělení květného lůžka (hypanthia) a rostlina také střádá zásobní látky pro intenzivní vegetativní nárůst nových výhonů a listů. Teprve asi měsíc po oplození je vidět výraznější nárůst plodů.

Na začátku druhého období se tvoří základní části zárodku, diferencuje se na klíček a děložní lístky. Ke konci této etapy dochází k fyziologickému zrání plodu. Vnější ukazatel nastoupení této fáze se projevuje vybarvováním slupky, které je charakteristické pro danou odrůdu.

Zrání probíhá podle klimatu a počasí v daném roce a také podle ranosti dané odrůdy, od začátku července až do začátku října. U nejranějších ruských odrůd probíhá zrání a vybarvování plodů již koncem června.

Nárůst plodů probýhá v závislosti na přírůstku listů, důležitých pro dostatečnou fotosyntézu. Ve třetí dekádě června se již plody viditelně zvětšují. V prvním týdnu července jsou plody již 3× až 4× větší. Během července probíhá další intenzivní nárůst plodů. V této době by měly mít keře rakytníku dostatek vody. Závlaha může dost podstatně ovlivnit velikost plodů. Ruské, nejranější odrůdy rakytníku ve Velkém Oseku (střední Čechy) jsou vybarvené a ve sklizňové zralosti již začátkem července.

V procesu zrání plodů dochází ke změnám v chemické skladbě látek plodu. Zvláště důležitá je proměna protopektinu v rozpustný pektin, v důsledku čehož jsou plody měkčí a pružnější. Chlorofyl nahrazují další barviva. Plody většiny odrůd mají oranžovou barvu různých odstínů zabarvení, podle obsahu karotenoidů. Nejjasnější a lákavou barvou je bez pochyby červená, také různých odstínů. V původních porostech rakytníku s oranžovými a žlutými plody upoutávají pozornost jednotlivé keře nebo i skupinky keřů s červenými plody.

Plně zralé plody sibiřských rakytníků s oranžovou barvou mají široký ruměnec či rozmývanou červenooranžovou skvrnu na straně u stopky nebo naopak na protější straně. Když dostanou plody svoji charakteristickou, odrůdovou barvu, měly by se sklízet, protože dosahují v této době asi 75–80 % konečné hmotnosti. V této době mají plody ještě pevnou slupku, jsou tuhé, nepukají při sklizni a mají hodně vitaminu C, méně cukru a oleje. Doba sklizně není pevně stanovena a je obvykle určena účelem, pro který jsou plody sklízeny.